Život se vám může ze dne na den obrátit vzhůru nohama. Najednou přijde nemoc, o které jste možná ani nevěděli, že existuje. Něco podobného zažila 26letá Anna, která si konečně splnila svůj velký sen a přestěhovala se do New Yorku, kde ji čekala slibná práce. Jenže už po šesti týdnech se musela nuceně vrátit zpět do rodné Austrálie – její zdraví ji zradilo.
Těžký návrat domů
Během jejího pobytu v Americe se totiž začaly projevovat první příznaky vážné nemoci, která jí měla být později diagnostikována. Zprvu šlo o únavu, pocity slabosti, bolesti hlavy. Později však už nebyla schopná ani ráno vstát z postele, trpěla úpornými migrénami a omdléváním. Bylo jasné, že v takovém stavu bude pro ni nejlepší, aby se vrátila domů.
Po návratu strávila dlouhý měsíc v nemocnici, kde si s její situací nevěděli rady. Pro její stavy byla typická vysoká srdeční činnost, potíže s krevním tlakem a další doprovodné symptomy, jak bylo řečeno výše.
Vzácný syndrom
Po několika týdnech přišla neúprosná diagnóza – syndrom posturální tachykardie. Jedná se o velmi vzácné onemocnění, které ještě před pár lety ani nebylo dobře známé a popsané. Proto také řada pacientů dlouhé roky žila s těmito problémy, ale lékaři jim neuměli nijak pomoci. Anna tedy vlastně mohla být ráda, že se její onemocnění odhalilo a bylo možné jej účinně léčit.
Syndrom posturální tachykardie způsobuje u člověka abnormální zvýšení srdeční frekvence, což vede právě k závratím, pocením a mdlobám a nesnesitelné únavě. Dochází také k poklesu zásobení mozku a srdce krví, což se tělo snaží kompenzovat tak, že produkuje větší množství stresového hormonu adrenalinu.
Proč ale tento syndrom vzniká, doposud není zcela jasné. Diskutuje se například o tom, že u teenagerů může být na vině rychlý růst, ale je to jen jedna z mnoha teorií. Nejčastěji se objevuje syndrom v rozmezí od 15 do 50 let věku, je mnohem častější u žen.
Anna se nevzdává
Taková diagnóza člověku samozřejmě změní život. Všechny Anniny plány se musely změnit. Na nemoc neexistuje účinný lék – lékaři dokáží bojovat s projevy nemoci a tlumit je, ale přesto je každý den pro takto nemocného člověka velkým bojem. Anna se ale nechtěla vzdát a začala zkoumat různé další možnosti léčby. Zjišťovala si řadu informací o výživě, začala navštěvovat akupunkturu, a hlavně pečlivě sledovala projevy svého těla a snažila se mu porozumět. Po několika měsících s touto chorobu se jí podařilo najít své spouštěče a alternativní léky, které jí pomáhaly ataky nemoci zvládat.
Dálkově se vrhla na studium předškolní pedagogiky, protože jejím snem je otevřít si školku vedenou Montessori přístupem. Dnes se svou diagnózou žije již druhým rokem. Stále ji provází nepříjemné příznaky, občas jsou dny, kdy prostě nezvládne vylézt z postele. Ale alespoň tak, jak jí to tělo dovoluje, žije plnohodnotný život a těší se, co přinesou další roky.
