Studentku začalo při práci na počítači bolet za krkem. O několik hodin později byla ochrnutá. Stále je na vozíku, ale svůj boj nevzdává. Nyní se rozhodla svůj příběh zveřejnit.
Jak se říká, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Své o tom nyní vypráví Lisa Steenová (26) z belgického Loppemu. Z důvodů, které se do dnešního dne nepodařilo objasnit, zdravá, tehdy 23 letá, dívka během několika hodin ochrnula od ramene k patě. Teď poprvé vypráví svůj příběh.
Dívka o celé záležitosti nebyla schopná mluvit
Lisa Steenová dosud svůj příběh nikdy nevyprávěla. Říká, že o tom zkrátka mluvit nedokázala, protože to pro ni bylo příliš těžké a bolestné. „Zejména proto, že dodnes nikdo s jistotou neví, co přesně se mi stalo. To je pro mě vlastně to nejtěžší,“ dodává.
Lisa žije s rodiči a sestrou v útulném domě v Loppemu v Belgii nedaleko Brugg. Je upoutána na invalidní vozík, ale působí vesele a optimisticky. I když ke smutku či beznaději by důvod snadno našla, její nohy totiž navzdory intenzivní rehabilitaci stále nechtějí spolupracovat. A brzy ji čeká operace levé ruky, protože ani ta stále nefunguje správně.
Jedna obyčejná středa jí změnila život
Lisin život se dramaticky změnil ve středu 13. května 2020. Ten den byl stejný jako mnoho dní předtím. Lisa byla ve škole a pracovala na notebooku svého tehdejšího přítele. Studentka práv byla v posledním ročníku a o pár dní později měla nastoupit na praxi. „Trochu mě bolel krk,“ vzpomíná. Nepřikládala tomu žádný význam, ale po chvíli se začala cítit slabě a byla čím dál víc malátná. „V jednu chvíli jsem nezvládla ani zvednout sklenici nebo pohnout prsty po klávesnici. Zdálo se mi, že mi v těle všechno vypovědělo službu.“
Příčinu se nepodařilo odhalit
V té době probíhala koronavirová krize. Do nemocnice jste mohli jít jen v případě, že to bylo velmi naléhavé. Lisa se s vypětím všech sil dostala na pohotovost do nemocnice. „Čekárna byla plná. Nebyl jsem hned na řadě a bylo mi čím dál hůř. Chtěla jsem vstát, ale padla jsem hlavou na zem. Pak už šlo všechno rychle.“
Nikdo nevěděl, co přesně se děje. Lisu proto převezli do jiné nemocnice, kde musela jít na magnetickou rezonanci. Ani toto vyšetření však žádné odpovědi nepřineslo. Ani výsledky krevních testů, které byly analyzovány až v daleké Anglii, neodhalily jasnou příčinu. „Možná mě postihla infekce způsobená bakterií nebo virem v míše. Ale přestože je lékařská věda daleko, neexistuje na to žádný lék,“ říká.
Měla štěstí v neštěstí
Diagnostiku ztěžovalo i to, že podobných případů je známo jen velmi málo, zejména od mladých lidí. „Myslím, že jsem měla neuvěřitelnou smůlu. Ale možná i trochu štěstí, protože nedošlo k žádnému poškození mozku. V tomto ohledu jsem stále ta Lisa, kterou jsem bývala. Na druhou stranu jsem za to vděčná.“
A přesto dává smysl, že si mladá žena, která měla celý život před sebou, často kladla otázku: Proč zrovna já? „Jediná věc, která by mi pomohla posunout se dál, byla rehabilitace.“ Na tu dochází již více než 15 měsíců a stále dominuje jejímu životu. Osm hodin týdně se snaží co nejvíce vrátit své tělo do původního stavu.
Nejvíce si přeje být zase samostatná
Lisu v jejím boji podporuje rodina i přátelé. „Dřív jsem ráda chodila ven s přáteli nebo na jídlo, to se dá dělat pořád. Přijdou mě vyzvednout a užijeme si spoustu legrace. Víte, dřív jsem byla, ale teď už vlastně taky, hodně perfekcionistická. Především jsem všechno chtěla dělat sama. To, že teď potřebuji pomoc i při sebemenší věci, mě frustruje. Ale už jsem se to naučila trochu akceptovat.“
Přesto Lisa sní především o tom, že bude brzy žít samostatně a dokonce bude moci řídit auto. A že prostě začne pracovat, nejlépe v oblasti péče o mládež. To, co chce, je svoboda. Možnost dělat věci sama a po svém. „Vidím své vrstevníky, jak jdou samostatně bydlet, pracovat a řídit, a to všechno chci taky. S trochou pomoci by se to mělo podařit.“
Zdroj: Bndestem
