Černý bez zná nejspíš každý. Zrovna nadešla doba jeho sklizně a tak je vhodné si o něm něco blíže napsat. Má velmi široké využití nejen v potravinářství, ale i léčitelství a farmacii. Lidové názvy psí bez, kozičky, bezinky, smrdibez, hural, bzejna už možná tak známé nejsou. Občas bývá také zaměňován s jinými druhy bezu, kterých je na území ČR několik. Čerstvé plody bezu se nedoporučuje konzumovat, jelikož mají projímavé účinky. Ty se však vytrácejí tepelnou úpravou a proto se s oblibou z černého bezu vyrábí sirup, ocet, med, likér, víno, marmeláda i kompot.
Černý bez jako léčiva
Květy a plody se s úspěchem používají už po celá staletí k léčebným účelům. Kůra a listy také nacházejí uplatnění a to při léčbě zvenčí: revmatismu a protikřečový prostředek. Odvar z listů dokonce hubí nepříjemný hmyz. Pro lidi kůra a listy nejsou vhodné, protože obsahují účinné látky glykosid sambucinigrin a alkaloid sambucin, které jsou toxické a mohou vyvolat zvracení, nadměrné močení, nechutenství a celkovou slabost. Zato na květech si můžete pochutnat, protože obsahují vitamín P, silice, třísloviny a v plodu se nacházejí karoteny, kyseliny, vitamín B a C. Černý bez pomáhá při chorobách cév, nadměrném pocení, horečkách, obklady proti uhrovitosti pleti a další.
S bezem obezřetně
S bezem je důležité zacházet velmi obezřetně, přestože se jedná o skvělou rostlinku, neznalost může ublížit. Květ bezu obsahuje velké množství pylu, ale poměrně málo nektaru, takže z pohledu včelařství nejde o příliš zajímavou rostlinu. Stejně tak jeho vůně, když se promnou listy, není příjemná. Je způsobená zvláštní skupinou bílkovin – lektiny (obranné látky rostlin). Většinou se jedná o látky toxické a to jak pro hmyz tak člověka. Při průniku do trávicího traktu se vážou na střevní stěny a zásadně přemění trávicí metabolismus.
Fotografie publikována se svolením xedos4 Photography/FreeDigitalPhotos.net
