Žena, které je 49 let, považuje za štěstí, že po všech komplikacích, které ji způsobit koronavirus, dokázala vůbec přežít. Její příběh si nyní můžete přečíst.
Paní Elizabeth navíc trpí dalším chronickým respiračním onemocněním, a to astmatem. V kombinaci s nakažením koronavirem zanedlouho skončila v nemocnici, kde bojovala o život.
První příznaky poznala až po několika dnech
Počátkem dubna se Elizabeth cítila velmi unavená a navíc se k únavě přidala i bolest nohou. Žena si myslela, že má nejspíše skřípnutý nerv a vzala si léky proti bolesti. Následně se u ní objevil také suchý kašel. Po týdnu, který Elizabeth strávila v posteli, se rozhodla zajít si nakoupit. Tehdy pochopila, že nepůjde jen o obyčejnou chřipku. Když přišla domů, klepala se zimou, a i když se přikryla několika dekami a obložila se lahvemi s horkou vodou, přišla horečka a silné bolesti hlavy, které neustupovaly.
Elizabeth také přestala jíst, nepociťovala hlad a také začala mít jako astmatička problémy s dýcháním. Přesto si ale myslela, že se uzdraví doma pomocí samoléčby. Během pár dní ale bez příčiny omdlela.
Její 15letý syn se bál o její zdravotní stav a zavolal sanitku, která ženu ihned odvezla do nemocnice. Nakonec skončila na pohotovosti, kde se ale zjistilo, že nejsou žádná volná lůžka a Elizabeth musela strávit čekání na vozíku v čekárně na chodbě.
Nový typ koronaviru se u ní potvrdil po rentgenu plic
Zdravotní sestra poté Elizabeth odebrala vzorky na COVID-19 a také udělala rentgen plic. Výsledky byly jasné – oboustranný zápal plic a napojení na plicní ventilaci. Elizabeth svůj stav popsala, jako by jí do hrudníku někdo nalil beton. Nemohla dýchat, a muselo jí být injekčně podáno morfium proti bolesti. Následující dny si Elizabeth pamatuje pouze matně. Viděla sice, jak zdravotní sestry pracují, slyšela zvuky nástrojů.
Žena také přiznala, že viděla několik obrazů ze svého minulého života, ale nebyla si jistá, jestli jde o halucinace nebo se tak skutečně stalo. Na oddělení ležela s dalšími dvěma ženami, které nemoci podlehly.
Elizabeth se ale vzdát nechtěla, nebyla připravená ve svém věku odejít, především kvůli dětem, rodině a svým přátelům. Od příbuzných dostávala spoustu krásných slov a telefonátů, které ji při léčbě mnohokrát podpořily.
Po několika dalších dnech ji konečně mohli propustit
Její ošetřující lékař byl rád, že ji konečně mohl propustit z nemocnice domů. Elizabeth sama neví, kolik dní byla upoutána na lůžko. Její hladina kyslíku v krvi ale začala stoupat a nic nebránilo tomu, aby odešla domů. Oblečení, ve kterém do nemocnice přijela, jí bylo příliš velké. Doma sice měla chladno, ale byla šťastná, že může být konečně venku a na čerstvém vzduchu.
Nejen lékaři a zdravotní sestry v této nelehké době pomáhají a nasazují své životy. Jsou to také řidiči sanitních vozů, kteří také pracují spoustu hodin v kuse a patří jim za to velké díky. Součástí všeho jsou také recepční v nemocnicích nebo uklízečky, které musejí denně dezinfikovat prostory nemocnice.
Po této zkušenosti si Elizabeth váží svého života více
Elizabeth je vděčná každému člověku, který ji pomohl se uzdravit. Do nemocnice poté po úplném uzdravení poslala dopis, ve kterém poděkovala všem zaměstnancům za jejich práci. Do normálního života se ale Elizabeth vrátí asi za půl roku, kdy odezní úplně všechny příznaky. Ještě několik týdnů se nesměla vídat se svou rodinou, ta jí ale podporovala například tím, že jí nosila nákupy a nechávala přede dveřmi jídlo.
Žena pochopila, že záleží jen na to, abychom měli pro co žít. Nezáleží na hmotných věcech, na penězích nebo na tom, jak na nás koukají ostatní. Užívá si nyní každý den, denně chodí na krátké procházky, užívá si přírodní krásny a sleduje okolní svět. Je vděčná, že dostala druhou šanci. Také doufá, že se koronavirus vyhne všem jejím příbuzným, protože ne každý může mít pouze lehké příznaky, zvlášť pokud trpí ještě dalším onemocněním.
