Celosvětová pandemie koronaviru tak trochu upozadila všechny ostatní onemocnění, včetně těch smrtelných. Ale třeba na mozkovou mrtvici rozhodně není radno zapomínat.
Tím spíše, že mozková mrtvice může přijít i velmi nenápadně, pak o ní hovoříme jako o takzvané tiché mozkové mrtvici. Všichni lidé, a zejména ti, kteří patří mezi ohrožené skupiny, by měli vědět, jak této nebezpečné nemoci předcházet, a také jak se projevuje, aby ji případně dokázali včas identifikovat a přivolat sobě či někomu ze svých blízkých lékařskou pomoc, bude-li to nutné.
Tichá mrtvice
Tichá mozková mrtvice je o to nebezpečnější, že její příčinu, tedy přerušení krevního oběhu v mozku, člověk není schopen cítit. Zatímco jiná onemocnění se předem ohlašují různými bolestmi, nebo alespoň pocitem nepohodlí, svědění, tlaku a podobně, mozková mrtvice může být skutečně nenápadným zabijákem.
I tichá mozková mrtvice se však projevuje varovnými signály, abychom je však rozpoznali, je potřeba vědět, na co se máme zaměřovat. Neurologové proto sestavili seznam nečekaných potíží, které se mohou u lidí s mozkovou mrtvící v raném stadiu objevovat. Obvykle se objeví hned několik zároveň, nikdy však všechny:
- Náhlé a bezdůvodné pocity závratě
- Problémy s koordinací některých pohybů, změna stylu chůze
- Krátkodobé výpadky zraku, případně náhlý rozvoj strabismu, tedy šilhavosti
- Poruchy řeči, zakoktávání se, zapomínání slov či používání zcela nesmyslných výrazů uprostřed jinak souvislých a koherentních vět
- Pocity slabosti či ztráty citu v končetinách, zejména v prstech na rukou a nohou
Jak se tichá mrtvice léčí
Pokud k mozkové mrtvici dojde, naprosto zásadní je čas, během kterého je postiženému poskytnuta lékařská pomoc. Lékaři se pak obvykle nejprve věnují minimalizaci škod, které vznikly v důsledku nedostatečného prokrvování mozku, a následně také preventivním opatřením, aby u pacienta nemohlo dojít k další atace mozkové mrtvice.
Pokud se pacient s mozkovou mrtvicí dostane do nemocnice včas, nemusí dojít k žádným trvalým a nevratným poškozením. Takové případy však bohužel nejsou v České republice příliš časté, zejména proto, že Češi podceňují prevenci tohoto typu onemocnění, ale i varovné signály, které jsme popsali výše.
Pokud tedy k nějakému poškození mozku či jiných orgánu dojde, pacient musí absolvovat rekonvalescenci, jejíž délka bývá přímo úměrná době, po kterou byl jeho mozek mrtvici bez pomoci vystaven. Rekonvalescence se obvykle skládá z kombinace terapeutické gymnastiky a kognitivních cvičení, které mají dotyčného vrátit do stejné kondice, v jaké byl před mozkovou mrtvící. Úspěšnost takovéto rekonvalescence do značné míry závisí na proaktivním přístupu pacienta, jeho motivaci, a také na jeho věku. Ženy ji obvykle zvládají lépe než muži.
Zdroj: WebMD
