Epidemie a pandemie provázejí lidstvo již po dlouhá staletí. Některé mají mírnější průběh, jiné akutní a častokrát končící smrtí nemalého počtu lidí.
Chřipkové viry se mohou šířit po celém světě. A co hůř, mohou zmutovat a vybírat si těžkou daň na zvířatech i lidech, protože naše těla nedokážou vždy vytvořit správné protilátky. Minulé i nynější století přinesla několik různě závažných chřipkových epidemií a tři velké pandemie (nepočítaje pandemii COVID-19) – „španělskou“ chřipku, asijskou chřipku a hongkongskou chřipku. Stojí za to seznámit se s jejich etymologií a průběhem.
Koňská chřipka (1872)
Ačkoli si chřipku spojujeme s lidmi, případně ptáky nebo prasaty, mohou se jí nakazit i jiná zvířata, například kůň. Tak tomu bylo i v roce 1872. Za normálních okolností se virus mezi různými druhy nešíří. V té době také nebyl zjištěn přenos viru koňské chřipky na člověka. Tato chřipka se přenáší kapénkami a je vysoce nakažlivá a rychle se šíří mezi koňmi, což způsobuje epidemii. Proto musí být nemocní jedinci izolováni od ostatních zvířat.
Mandžuská epidemie (1910–1911)
Epidemie vypukla v Číně v oblasti Mandžuska. Vyznačovala se téměř stoprocentní úmrtností a není zcela jasné, co ji způsobilo. Podle některých vědců šlo o chřipku pocházející od svišťů. Jiní tvrdí, že příčinou epidemie byl plicní mor. Po lovu svišťů se lovci vraceli domů vlakem, aby strávili zimu a Vánoce se svými rodinami. Těsně namačkaní lidé ve vagonech se nakazili a nemoc se pak rychle šířila. Krutá zima zhoršila příznaky a o dva dny později následovala smrt nakaženého.
Španělská chřipka (1918–1919)
Tento typ chřipky, ačkoliv se označuje jako „španělská chřipka“, nemá se Španělskem mnoho společného. Její název byl důsledkem vojenské cenzury, která zakazovala zveřejňovat znepokojivé informace o ničivé nákaze. Naopak ve Španělsku nebyly informace o rozsahu a průběhu onemocnění omezeny.
Do Evropy ji pravděpodobně přinesli ptáci, kteří přiletěli z Asie. Vyžádala si mnohem více obětí než první světová válka. Během ozbrojeného konfliktu zemřelo přibližně 15 milionů lidí a na chřipku (ve třech vlnách během několika měsíců) zemřelo až 100 milionů lidí. Podle odborníků by si pandemie španělské chřipky mohla i v současnosti vyžádat obrovský počet obětí.
Asijská chřipka (1957–1958)
První případy asijské chřipky byly hlášeny v roce 1957 v Singapuru. Ačkoli byl dopad tohoto viru slabší než „španělské chřipky“ z konce první světové války, vyznačoval se velkým počtem případů. Vypukla pandemie, protože nemoc se šířila ve velmi rychlých postupných vlnách a její příznaky byly podobné sezónní chřipce. Nejvíce postihla děti a starší lidi. Celková úmrtnost se celosvětově pohybovala kolem 20 milionů, ale byla mnohem nižší než u španělské chřipky.
Hongkongská chřipka (1968–1969)
Chřipkový virus, který propukl v Hongkongu, byl geneticky podobný singapurskému viru (asijská chřipka) a část populace byla vůči němu imunní. Přestože se nemoc rozšířila do mnoha zemí, úmrtnost byla relativně nízká. Počet obětí se tehdy pohyboval kolem 1 milionu lidí. Riziko nákazy tímto chřipkovým virem se snížilo také díky povinnému očkování kadetů letectva proti viru H2N2. Odhaduje se, že se tím snížilo riziko nákazy podtypem viru H3N2 až o 54 %!
Červená „ruská“ chřipka (1977)
Červená chřipka byla zjištěna v listopadu 1977 v Sovětském svazu. Nicméně (podle pozdějších zjištění) se poprvé objevil v severní Číně již v květnu téhož roku. Nemoc se rychle šířila, ale postihovala pouze osoby mladší 12 let. Naštěstí měla poměrně příznivý průběh. Vědci si dodnes kladou otázku, zda byla epidemie výsledkem spontánní reaktivace spícího viru, nebo výsledkem pokusů s živým virem. Jaká byla její skutečná příčina? Není známo.
Ptačí chřipka (od 90. let 20. století)
První případ ptačí chřipky byl zaznamenán v roce 1878 v Itálii pod názvem drůbeží horečka. Později se vyskytovaly pouze ojedinělé případy onemocnění. V 90. letech 20. století však epidemie této chřipky postihla miliony ptáků. To se shodovalo s nárůstem světové populace drůbeže (v rozvojových zemích až o 76 % a v rozvinutých zemích o 23 %!). Ačkoli existuje mnoho druhů ptačí chřipky, naštěstí jen málo z nich je pro člověka nebezpečných.
Prasečí chřipka (2009–2010)
Oficiální název (používaný mezinárodními organizacemi) je A/H1N1v, ačkoli tento název nebyl v médiích rozšířen. První ohniska se objevila ve Spojených státech a Mexiku. Příznaky infekce H1N1v jsou velmi podobné příznakům běžné sezónní chřipky. Úmrtnost je však mnohem vyšší. Přímým následkem pandemie mohlo zemřít až 400 000 lidí a dalších 50 000 – 180 000 v důsledku komplikací.
Zdroj: National Library Of Medicine, Mphonline, Livescience
