Alzheimerova choroba je neurodegenerativní stav, který lékařská věda nedokáže léčit. Výzkumy však v posledních 30 letech poukázaly na zvláštnosti této choroby i možný potenciál nástrojů zpomalování nebo dokonce zamezení jejího postupu.
V 90. letech 20. století poprvé začalo svítat na lepší časy, co se týká diagnostiky a léčby Alzheimerovy choroby. Toto neurodegenerativní onemocnění bylo dříve vnímáno velmi skepticky, a nejen samotní lidé, kteří jím onemocněli, ale také osoby, které o ně pečovaly, nebo jejich příbuzní, byli často stigmatizováni jako méněcenní.
Případů výskytu Alzheimerovy choroby lze v lidské historii nalézt velké množství, až právě 90. léta s sebou přinesla pokroky v její diagnostice a nastavila možnosti výzkumů případné léčby.
Diagnóza Alzheimerovy choroby
Přestože symptomy spojené s postupující Alzheimerovou chorobou byly již dříve velmi dobře popsány, její diagnostika stále pokulhávala, jelikož se skutečnou jistotou bylo možné toto onemocnění od jiných poruch nervového systému rozeznat až na základě pitvy.
S objevením biomarkerů, které pomáhají určit nejen přítomnost, ale i sklony k Alzheimerově chorobě byla její diagnostika výrazně zpřesněna. Tento aspekt byl velmi přínosný především s ohledem na možnosti léčby, biochemické markery jednak označily část problému, jež v těle při rozvoji nemoci probíhá, a také jednoznačně stanovily případy, kdy je možné případnou léčbu aplikovat. Ta je však zdá se stále v nedohlednu.
Proč nefunguje Aducanumab
Na přelomu tisíciletí se jako velmi slibná léčba Alzheimerovy choroby ukazovala protilátka nazvaná Aducanumab, která pomáhá čistit mozek od amyloidových plaků, jež se ukázaly jako jeden z důvodů jeho kognitivní degenerace. Tato látka byla s úspěchem podávána několika pacientům a jejím hlavním přínosem je schopnost projevy nemoci zmírňovat, nikoliv ji však zcela zastavit.
Dalším výzkumem byla navíc odhalena dosud neznámá skutečnost, která se k Alzheimerově chorobě váže – obdobně jako například u rakoviny nebo roztroušené sklerózy neexistuje pouze jedna forma této nemoci. Proto také její léčba musí být v budoucnosti přizpůsobena konkrétnímu druhu.
Kam výzkumy Alzheimerovi choroby tedy nyní směřují
Pokrok, který výzkumné ústavy v oblasti diagnózy a léčby Alzheimerovy choroby od 90. let dosáhly, je nezanedbatelným milníkem, jež změnil přístupy nejen odborníků, ale i veřejnosti k této nemoci. Velikým úspěchem je schopnost lékařů diagnostikovat nemoc pomocí biochemických markerů, která by měla být v brzké době podpořena krevním testem.
Druhým výrazným postupem je pak léčba zmírňující projevy nemoci. Komplexně však bude nutné ještě provést řadu dalších výzkumů, než bude lékařská věda schopna dosáhnout na nástroje, jež pomohou pacientům s tímto hendikepem zajistit kvalitní a relativně bezproblémový život. Do té doby je nutné řešit především osvětu a odpovídající péči pro postižené.
Zdroj: MedPageToday
