Při autoimunitním onemocnění některá z částí imunitního systému reaguje nepřiměřeně na struktury neboli autoantigeny vlastního organismu a poškozuje je.
Důvody pro vznik autoimunitního onemocnění jsou různé – mutace v genomu, špatná funkce hormonů, působení infekce, UV záření a léků. Některé vlivy jsou geneticky podmíněné, jiné získané během života. Objevit se toto onemocnění může kdykoliv a u kohokoliv, nejčastěji ale u mladých žen. Mezi autoantigeny patří proteiny, sacharidy a lipidy, říká lékařka Avi Varma.
Nejčastější autoimunitní nemoci
Autoimunitní onemocnění dělíme také na lokalizovaná a systémová. Mezi lokalizovaná patří především diabetes mellitus I. typu, primární biliární cirhóza, nespecifické střevní záněty či Graves-Basedowova struma. Mezi systémové zařazujeme například revmatoidní artritidu, lupus a sklerodermii.
Jaké jsou typické příznaky autoimunitních nemocí
Záleží pochopitelně na autoimunitní nemoci, protože každá se projevuje jinými příznaky. Je ale třeba zbystřit, když se u vás objeví náhlý úbytek hmotnosti, aniž byste cíleně hubli. To může ukazovat na onemocnění štítné žlázy nebo cukrovku. Necitlivost v rukou nebo nohou jsou typické pro roztroušenou sklerózu, je to jeden z prvních příznaků, stejně tak svalové křeče.
Velká únava ukazuje na cukrovku i nemoc štítné žlázy. Vyrážky na kůži se objevují při psoriáze, lupusu i sklerodermii. Bolesti kloubů a svalů bývají u revmatoidní artritidy.
Jak se autoimunitní nemoci léčí
Základem léčby autoimunitních nemocí je podávání protizánětlivých léků, jako jsou například steroidy, nebo antihistaminik. Experimentálně lze opakovaně podávat nízké dávky antigenu – platí to u cukrovky I. typu a revmatoidní artritidy. Využívá se i genová terapie, což je úprava defektního genu buněk za účelem léčby geneticky podmíněných nemocí, jako jsou revmatoidní artritida, systémová sklerodermie, systémový lupus erythematodes. Vždy je důležité, aby pacienti dodržovali zdravý životní styl a pestrý a vyvážený jídelníček.
Zdroj: Healthline
