Naše imunita má především ochrannou funkci a můžeme se na něj spoléhat v tom, že naše tělo bude bránit před infekcemi, bakteriemi i dalšími nemocemi. Ne vždy to ale platí. Vlivem poruchy může dojít k narušení tohoto systému, což má pro náš život vážné následky.
Může totiž nastat situace, kdy imunitní systém reaguje obrannými mechanismy také na buňky vlastního těla. Tyto poruchy se nazývají autoimunitní reakce a vedou k autoimunitním onemocněním. Zjednodušeně lze říci, že specializované buňky imunitního systému likvidují zdravé buňky, nebo blokují jejich běžnou činnost. Podobné nemoci dnes postihují 2 až 5 % lidí žijících v rozvinutých zemích.
Jednou skupinou těchto nemocí jsou tzv. autoimunitní encefalitidy. Při nich dochází k blokaci různých druhů proteinů, které se nacházejí na povrchu nervových buněk a vytvářejí kanály v jejich membránách. Imunitní systém mylně považuje své vlastní buňky za cizí a bojuje proti nim. Autoimunitní encefalitidy poškozují nervové procesy, které jsou například zodpovědné za paměť, učení, myšlení, poznání a chování.
Příznaky
Jak poznat, že můžete s podobnou nemocí bojovat také vy? Symptomy autoimunitní encefalitidy jsou velmi různorodé, jelikož závisí na tom, která část mozku je onemocněním ovlivněna. Prvními příznaky ale bývá zhoršená paměť a kognitivní funkce. Může jít také o symptomy podobné chřipce jako je vysoká teplota, bolesti hlavy nebo bolesti kloubů. Mezi další příznaky řadíme:
- Úzkost
- Nespavost
- Halucinace
- Deprese
- Agresivní chování
U pacientů mohou vznikat i nekontrolovatelné záchvaty, poruchy vědomí, ztuhlost obličeje, vysoký krevní tlak nebo poruchy dýchání a srdeční frekvence.
Proč nemoc vzniká?
S tím si odborníci zatím marně lámou hlavu. Existuje mnoho příčin a významná část mechanismů dosud nebyla vysvětlena. Nezřídka mohou tyto poruchy vznikat v důsledku přítomnosti nádoru nebo neuroinfekcemi. Existuje však velké množství pacientů, u kterých je nemoc diagnostikována zcela bez vazby na předchozí potíže, a vědci zatím netuší, zda se u nemoci dá uplatnit nějaké prevence.
Máte-li podezření, že by se vás tato porucha mohla týkat, je nejjistější objednat se k lékaři, který provede potřebné testy. Nejdůležitější diagnostickou metodou při podezření je test autoprotilátek. Testuje se mozkomíšní tekutina shromážděná během bederního vpichu a hledají se v ní protilátky, které by mohly odkazovat na autoimunitní onemocnění.
Jak probíhá léčba?
Léčba těchto onemocnění bývá zdlouhavá, ale existují metody, které se s větším či menším úspěchem využívají. Mezi ně patří především léčba s pomocí IVIG (intravenózní imunoglobuliny). Jde o protilátky, které byly získány z krve zdravých dárců a jsou pacientovi podávány nitrožilně. Ty jsou schopny blokovat jak patologické protilátky produkované v důsledku autoimunitního onemocnění, tak buňky, které jsou odpovědné za jejich tvorbu.
Účinky této léčby bývají velmi uspokojivé. Dále je možnost podávat steroidy a čistit krevní plazmu od látek nepříznivých pro zdraví pacienta.
Úvodní Fotografie: Freepik
