Zavírat, či nezavírat? Věda má jasno: zavírat. Breberky nelibého původu mohou vystřelit až do výšky 4 metrů a zabydlet se tam, kde o ně rozhodně nestojíte.
Na první pohled vaše koupelna s toaletou mohou působit natolik čistě, že se k večeru neštítíte sáhnout po zubním kartáčku a vložit si ho do úst. Pokud ale máte v koupelně i záchod, jehož víko při splachování nesklápíte, je dost možné, že celý prostor pokrývají mimo jiné i fekální bakterie. S čtyřmetrovým doletem doopravdy celý prostor — včetně zubních kartáčků. Zvlášť, jestli je necháváte zcela odhalené a napospas každé bakteriální vlně, říká lékař Michael Crescione.
Co se děje, když splachujete?
Kdyby lidský druh měl o něco lepší zrak, splachovat s otevřeným víkem by nikoho ani nenapadlo. V tomto ohledu nedokonalému lidskému oku se totiž může zdát, že spláchnutí rozvíří vodu uvnitř toalety, a tím to končí. Maximálně, že nad sedátko unikne pár pomatených kapiček, ty ale přece nemohou ublížit. Možná ne. Opravdové nebezpečí každopádně zůstává nespatřeno. Jakmile spláchnete, nad toaletu vystřelí celé aerosolové mračno.
Tohoto neviditelného bubáka tvoří kapičky vody, ale také zbytky všeho, co lidé v míse běžně zanechávají. Mrak se postupně šíří celým prostorem a pomalu usedá na jakýkoliv povrch zrovna narazí — podlahu, umyvadlo nebo již zmíněné kartáčky. To je potenciálně velmi nebezpečné, protože některé viry a bakterie se přenášejí takzvaným fekálně-orálním způsobem. Z bakterií se jedná třeba o salmonelu a z virů o hepatitidu A.
Jak přenosu bakterií zabránit?
Hlavně je nutné zavírat víko, díky čemuž se neviditelné, bakteriální mračno nerozšíří po celé místnosti. Pokud ale vaše toaleta a potřeby dentální hygieny sdílí stejný prostor, je jistější kartáčky a spol. schovat do skříňky, nebo jim poskytnout jinou ochranu. Poněkud složitější mohou být veřejné toalety, kde často ani víko není (ať už se jedná o záměr, nebo úděl veřejných majetků). V takovém případě odborníci radí aplikovat metodu „spláchni a uteč“.
Zdroj: Healthline, Microbiology Society
