Nevyléčitelné nemoci jsou zničující a ve většině případů změní nemocnému člověku úplně všechno. Roztroušená skleróza postihuje hodně lidí. Podívejme se na ženu, která s ní bojuje a přitom se snaží pomáhat dalším, kteří procházejí tím samým. Alexandra Baltacheva je místopředsedkyně Moskevské společnosti pro roztroušenou sklerózu a rozhodně se jedná o velmi silnou ženu.
První projevy nemoci
Nemoc se u Alexandry poprvé objevila v roce 2007, kdy jí bylo pouhých 28 let. Stanovení správné diagnózy ovšem trvalo další tři roky. Během této doby jí řekli pět různých diagnóz, které postupně vylučovali, až zbyla ta poslední. Roztroušená skleróza. Prvním příznakem u ní byl třes v ruce. Nikdy dříve zdravotní problémy neměla. Během tří let, kdy podstupovala vyšetření, a lékaři se snažili přijít s odpovědí, se třes v ruce zhoršil a přišla i necitlivost.
Z toho důvodu pro ni bylo velmi obtížné pracovat a nakonec se rozhodla skončit. Rodina a přátelé ji naštěstí podporovali morálně i finančně. Konečná diagnóza byla zdrcující pro všechny. Ona sama se s ní smiřovala celé dva roky. Musela si ale zvyknout, že roztroušená skleróza existuje a nikam neodejde. Celý život byla velmi aktivní a soběstačná, ale to se všechno rychle změnilo.
Lítost a čekání na soucit
Dříve aktivní žena a ředitelka školy se nyní ocitla zavřená mezi čtyřmi zdmi a pochopitelně se stáhla do sebe. Nedobrovolně začala pociťovat lítost sama k sobě a očekávala soucit a lítost také od příbuzných a přátel. Nakonec ale získala větší jistotu. Po potvrzení diagnózy bylo důležité zahájit léčbu co nejdříve. Výběr terapie ale nebyl vůbec jednoduchý.
První kombinace léčby vyzkoušela už v roce 2010, ale konečnou variantu bylo možné provést až v roce 2014. Nechyběly zde ani léky těžkého kalibru, jako je chemoterapie nebo imunoglobuliny. Vhodnou léčbu hledala metodou pokusu a omylu. Nyní má pilulkovou formu terapie, která jí nezpůsobuje vedlejší účinky tak, jako předchozí.
Pomáhá druhým i sama sobě
Do Moskevské společnosti pro roztroušenou sklerózu se připojila až v roce 2012 v roli asistentky. Na začátku byla znepokojena netradiční formou komunikace mezi pacienty, kteří si mohli na schůzkách zpívat písničky, chodit po ulici s balónky a držet se za ruce. Ukázalo se ale, že tato metoda je sice na první pohled podivná, ale velmi účinná.
Lidé s roztroušenou sklerózou potřebují podporu, protože se často stahují do sebe. Dokonce i jednoduché události nebo schůzky, které společnost pořádá, pomáhají člověku cítit se dobře. Navštěvují spolu například hodiny hipoterapie, tedy terapeutickou jízdu na koni, která je pro tyto pacienty nepostradatelná. Často také chodí do divadel, na exkurze nebo na výstavy. Důležitá je pro ně především komunikace a pocit, že mají kolem blízké osoby, kteří je chápou.
