V současné době je možné se nechat proti koronavirové infekci očkovat několika typy vakcín, z nichž nejrozšířenější je od společnosti Pfizer. Účinnost vakcíny lze již posuzovat také na základě reálných dat.
První vakcínou, která se začala distribuovat také v Evropě byla vakcína BioNTech od společnosti Pfizer. Mezi prvními, kdo touto vakcínou začal očkovat byl Izrael a to v prosinci 2020. V tomto období byla také v plném proudu třetí vlna místní epidemie.
Koncem ledna 2021 sice již byla očkována téměř třetina obyvatelstva země první dávkou a asi pětina také dávkou druhou, ale protože po dvou týdnech očkování čísla hospitalizovaných osob stále stoupala, přistoupila země ve druhém lednovém týdnu k tvrdému lockdownu. Tato situace výrazně rozproudila debatu, zda je vakcína skutečně účinná také v běžném demografickém rozložení populace s dílčími faktory, které mohou její účinnost ovlivňovat a které nelze simulovat v klinických studiích.
Sledování účinnosti vakcíny v reálných datech
S postupujícím průběhem epidemie v Izraeli bylo možné stanovit účinnost vakcinace na reálných datech, a to díky dostupnosti záznamů o hospitalizovaných pacientech. Podle této studie, která vycházela z dat izraelského ministerstva zdravotnictví, bylo od 20. prosince do 31. ledna očkováno přes 3 miliony osob první dávkou vakcíny a téměř 1,8 milionů osob také druhou dávkou (z uvedených bylo zaočkováno více než 1,2 milionu jedinců nad 60 let).
Denní data o hospitalizacích a úmrtích v tomto období byla srovnávána v váženým součtem a poukazují na postupné snižování míry závažných případů i celkového počtu symptomatických pacientů. U očkovaných pacientů totiž došlo za celé období k hospitalizaci nebo smrti pouze u 5 % případů. Konkrétně se počet takových případů snížil přibližně o třetinu u osob nad 60 let, které byly zaočkovány první dávkou, a až téměř o 80 % u těch, kteří dosáhli také na dávku druhou.
Rozdíly mezi klinickými studiemi a reálnými daty
Problém při posuzování účinnosti vakcíny při klinických studiích spočívá v demografickém rozložení testovaného vzorku obyvatelstva a odlišných předpokladech rizika nakažení. Zatímco klinické studie se snaží maximálně pokrýt veškeré demografické skupiny a zajistit optimální, a hlavně srovnatelné podmínky pro šíření nákazy u sledované a referenční skupiny, v reálném světě jsou nejrizikovější skupinou, které nákaza hrozí a mezi níž se zpravidla nejrychleji šíří, obyvatelé s nízkou životní úrovní.
Riziko nákazy u osob starších 60 let je vzhledem k jejich životním podmínkám naopak velmi nízké, zvláště jsou-li ošetřujícími dodržovány všechny hygienické požadavky. Také proto je nutné při hodnocení reálné účinnosti vakcíny zpřísnit pravidla, která za skutečnou účinnost považují až hodnoty redukce případů dosahující v daném demografickém rozložení více než 50 %. U této studie bylo dosaženo snížení počtu případů u osob nad 60 let očkovaných oběma dávkami až o téměř 95 %.
Výsledky studie reálných dat
Podle výsledků provedené studie vakcína vykazuje tyto charakteristiky:
- celková redukce pozitivních případů nákazy ve věkové skupině nad 60 let až o 83 %
- celková redukce pozitivních případů ve věkové skupině pod 60 let až o 85 %
- prevence závažných případů nákazy nemoci ve všech demografických skupinách až o 96 %
Účinnost vakcíny proti nemoci COVID-19 od společnosti Pfizer byla stanovena během klinických studií až na 95 % týden po druhé dávce (účinnost před zaočkováním druhou dávkou ovšem stanovena nebyla). Tento výsledek podporují také výstupy studie reálných dat, která sice deklarují nižší účinnost, ale velmi podobné výsledky. Uvedená vakcína se jeví jako velmi účinná prevence symptomatického onemocnění po zaočkování druhou dávkou.
Zdroj: News-Medical
