Covid si už rok a půl zahrává nejen s naší fyzickou schránkou. Dává zabrat i psychice většiny z nás. A to možná dokonce víc, než jsme si ochotni připustit, říká doktor Christopher S. Czapla.
Posledních 18 měsíců znamenalo pro většinu lidí extrémně psychicky náročné období. Mnoho lidí se bálo o své zdraví a životy, případně o zdraví a životy svých blízkých. Mnoho lidí se také bálo o svou existenci a dlouho budovanou finanční nezávislost, kterou opakované lockdowny obracely v prach. Není tedy žádný div, že tento dlouhotrvající stres často zanechal následky. Kromě samotného covidu-19 tedy vznikla ještě jedna nová diagnóza. Ta je psychického rázu a říká se jí pandemická úzkostná porucha.
Projeví se, až největší stres pomine
Proč se vlastně úzkostná porucha projeví až se zpožděním? Je to dáno tím, že v období akutního stresu nás mozek chrání. Začne pracovat v módu přežití a snaží se traumatizující události odložit. Teprve když ohrožení pomine, začíná psychika zpracovávat všechny pocity, které během hrozby nastaly, a to je důvod, proč i po několika měsících může člověk stále cítit úzkost a bojí se vycházet mezi lidi. Mozek mu stále pracuje v režimu ohrožení, i když k tomu už není důvod.
Jak se tato úzkostná porucha projevuje
Často se stává, že lidé, kteří byli před vypuknutím pandemie společenští a aktivní, jsou už 18 měsíců uzavření doma a vycházejí, jen když je to naprosto nezbytné. Trpí tak osamělostí a chybí jim aktivity, které je dříve naplňovaly. To s sebou nese poruchy spánku a zvýšenou míru úzkosti a někdy i paniky.
Časté jsou také prudké změny nálad a sklony k různým závislostem. Pokud i vy cítíte podobné problémy, mějte na paměti, že si zaslouží řešení, protože jejich přehlížení způsobí, že se potíže budou stále vracet.
Kdo je nejvíc ohrožen
Existuje hypotéza, že lidé, kteří již v minulosti měli problémy psychického rázu, mají větší pravděpodobnost, že je tato posttraumatická stresová porucha postihne. Nemusí to ale být pravidlem vždy, protože právě tito lidé mají obvykle menší zábrany kontaktovat psychologa nebo psychiatra, který jim umí pomoci dříve, než nemoc nabere na síle. Také lidé osamělí jsou vznikem této poruchy ohrožení více než jiní. Pokud jim po většinu času pandemie dělala společnost jen média se svými děsivými zprávami, není se co divit.
Pomoc pro postižené posttraumatickou úzkostnou poruchou
Pomoc je velmi individuální a záleží i na ochotě postižených připustit si, že mají problémy psychického rázu. Ti, kdo stále pociťují silnou úzkost a jiné příznaky, které jim brání v návratu do normálního života, by měli skutečně vyhledat odbornou pomoc. Účinnou léčbou může být dobře vedená psychoterapie, stejně jako některé medikamenty, které pomohou najít ztracenou rovnováhu a zároveň překlenout období, než se vše srovná. Jinému ale může výrazně pomoci i důvěryhodná osoba, s níž bude moci o svých potížích mluvit a ze stresu se takzvaně vypovídat.
Zdroj: PsychiatricTimes
